Jdi na obsah Jdi na menu
 


501st legie kapitola 4

15. 2. 2010

Kapitola 4: První povstání

No, tak je to zase tady. Spousta, spousta hodin nudy.“ povzdechl si Dafkin, který přišel spolu s oběma Eibynými techniky do kokpitu, kde teď bylo poměrně těsno.

Mezitím mi třeba můžeš vysvětlit, proč po nás šel ten chlap.“připomenul nedávné události Von-Mal, který si s nohama na na stole vychutnával vítězství.

To se mě moc ptáš. Ale už po nás střílet nebude, jako že Huttové smrdí.“

Pánové a dámo, že jsme vám zachránili zadek před explozí toho vašeho zpropadeného motoru, vám evidentně vůbec nevadí, že? A požadovat tu odměnu vypadá taky zbytečně, jako uprchlíci si za ní moc nekoupíme.“ rozčílil se jeden z techniků. Eiba povytáhla obočí a řekla:

Viděl vás snad nějaký žijící imperiál?“

No... ne, ale...“

Tak jak jste přišel nato, že jste uprchlíci? Můžu vás vyhodit na Muunilistu a nechat tamější obyvatele, ať si s vámi dělají co chtějí, když nás nechaj natankovat.“ likvidovala Eiba protest v základu. Dafkin Kradur si musel přisadit a prohlásil:

Možná se u našich zdržíme i na večeři. To víte, pečení lidé jsou u nás specialita.“

Eiba zakroutila hlavou. „Nevěřte mu ani slovo. Je to zpropadenej darebák, kterej se lhaním živí.“, načež se Muun evidentně urazil.

No, být jedním z těch techniků, dávám si pozor... Nikdy nevíš.“ mrkl na svoji známou Von-Mal. Jeden z mužů se posměvačně ušklíbl, druhý zato dost hlasitě polknul, a začal vypadat dost nervózně. „Nemůžeme přeci jen letět na nějakou jinou planetu?“

* * *

Lorde Vadere, dorazila zpráva. Vaši uprchlíci míří na Muunilist.“hlásil jeden kapitán na můstku Venatoru.

Dobrá práce, vojáku. Okamžitě tam zamiřte, nejvyšší rychlost. Můžeme tam být dřív, než oni.“

Jistě, pane.“

* * *

Unavená?“pozdvihl obočí Von-Mal, který přišel do kajuty Eiby, ve které ležela, zatímco ostatní živě diskutovali o detailech přistání na Muunilistu.

To bude v pořádku. Ale myslím, že troška spánku my neuškodí.“

Na ten bude ještě dost času. Za chvíli hyperprostor znudí všechny, takže myslím, že bys měla využít jejich výřečnosti.“

Já zrovna výřečnou náladu nemám.“sklopila oči. „Ten šutr byl muj domov spoustu let, lidi v něm moji přátelé. Tedy, někteří.“ opravila se.

Já tě chápu. Ale neboj se, impérium zaplatí. Nevím co se to v galaxii děje, ale jedno je jisté-na straně imperiálů bojovat nikdy nebudu.“

Eiba zbystřila. „Nechceš se doufám přidat k rebelům?“

Popravdě... Teď vůbec netuším, co budu dělat, když se zhroutil můj plán přidat se ke tvojí partě. Ale myslím, že odpůrci nové říše by nám mohli na nějakou dobu pomoct zbavit se pronásledovatelů...“

Eiba chvíli zamračeně přemýšlela, než se najednou její výraz zničehonic změnil na úsměv. „Tak dobrá. Myslím, že to půjde.“ Von-Mal vůbec netušil, co se jí honilo hlavou, každopádně souhlas uvítal.

Skvěle. Teď, nepůjdeš si poslechnout něco o přechválených lidech Dafkina? Třeba na nás vytasí další specialitu z jejich jídelníčku.“

* * *

Chvíli trvalo, než hovor dostihnul Venator, ženoucí se kdesi hyperprostorem. Když se tak ale přesto stalo, na stole císaře Palpatina, nebo také Dartha Sidiouse, se objevila modrá postava Dartha Vadera. Tedy spíš toho, co z něj zbylo po neúspěšném souboji s Obi-Wanem Kenobim.

Můj mistře.“poklonil se Sithský učedník.

Lorde Vadere, donesla se mi zpráva, že míříš na Muunilist.“

To je pravda, můj pane. Pronásleduji skupinu povstalců, kteří mi unikají již od Coruscantu. Znovu se jim to nepovede.“

To už ale nebude tvůj problém, můj učedníku. Máme na práci důležitější věci.“

Pane?“

Na Murkhaně došlo k neočekávaným událostem. Podrobnosti ti zdělím později, zatím ti postačí, že jsou do toho zapletení jediové, a to proto, že skupina klonů odmítla splnit rozkaz šedesát šest.“

Bude s nimi spravedlivě naloženu, můj pane. Ale... Co můj aktuální úkol?“

Postačí ti jeden malý raketoplán. Zbytek můžeš nechat na řadových vojácích, kteří se proto hodí.“

Chvíli se ozýval jen zlověstný Vaderovo dech, a Sidious cítil silnou nevoli. Jeho učedník však nakonec kývl, ještě jednou se uklonil, a holoobraz zmizel.

Výborně. Situace v galaxii se vyvýjela podle plánu. Aby to tak pokračovalo, muselo před zasedání senátu ovšem zmizet pár odbojných senátorů. Ne že by to pro něj byl problém. Naopak, spíše vítané rozptýlení...

* * *

V jednom z menších městeček Muunilistu nastal velký zmatek. Konkrétněji u jeho vesmírného přístavu, schovaného mezi všudypřítomnými mrakodrapi. Místní vůdce Nah Kradur se se svojí odbojovou Muunskou jednotkou řádně připravil, a obklíčil přístav. Příšla mu sice zpráva, že nejbližší přistávající plavidlo bude patřit jeho synovi, Dafkinu Kradurovi, přesto mohla být zpráva zfalšovaná.

Ebon Hawk IV dosedl na přistávací plošinu, a spustila se výstupní rampa. Posádce zřejmě neunikla přepravená a vyzbrojená jednotka, protože první vycházející osobou byl právě Dafkin, s rucema nad hlavou. Když za ním vyšli i očekávaní Zabrak a člověk, dal signál k odložení zbraní.

Dafkine!“

Nahu? Tati!“ Na tvářích Muunů se objevily úsměvy pomalu širší, než byly jejich hlavy. „Moc ti děkuji za přijetí, tati! Dobře vím, kolik riskuješ, teď, po převratu v republice.

Ono by to za separatistů nebylo lepší, když nám vládl ten hrozný bankovní klan. Pamatuji si, že jsi vždycky byl loajální. Proč tě impérium pronásleduje?“

Protože republikoví loajalisté jsou náhle zrádci.“ rozhodil Dafkin rukama. „Ale to teď vem Bantha. Jak se ti daří?“

Během kvapného uvítání se na sebe Von-Mal s Eibou tázavě podívali. Nastejno pak pokrčili rameny. Netušili, že Dafkin je synem zdejšího vůdce odboje, ale netušili ani, jaké je to shledat se s otcem. Jako většina pašeráků a zločinců rodiče nepoznali.

Nahu? Rád bych ti představil Eibu Shino.“ Obě bytosti si potřásli rukama. „A Von-Mala Kota.“ Opět okamžik počkal. „Tohle je můj otec Nah Kradur, vůdce staré odbojové skupiny, která má teď zaúkol se bouřit proti impériu, místo proti separatistům.“zazubil se. „A plní ho svědomitě.“

Dafkin nám nabídl úkryt, pronásleduje nás 501. leige.“oznámil zasmušile Von-Mal, který se tu evidentně necítil ve své kůži. Přeci jen léta republiku podváděl, a byl uprchlík před zákonem. Bylo přirozené, že neměl loajalisty v lásce.

A tady Von-Mal zapomněl dodat, že náš poslední úkryt vyletěl do luftu.“poznamenala Eiba, čímž si od přítele vysloužila varovný pohled.

Ujišťuji vás, že tentokrát zkončí na kusy každý, kdo se nedovoleně připlete do naší atmosféry. Teď pojďte za mnou. Ve spodních patrech máme docela obstojný bunkr, který se navíc kvůli městu neopováží bombardovat. Musíte být unaveni.“

* * *

Dobře lidičky. Za jednu a půl hodiny se vynoří u Muunilistu Vaderovo Venator. My je budeme o půl hodiny později následovat, kdyby nastaly nějaké potíže s místními.“oznamoval Mynock dvaceti mužům, které pobrali do malého raketoplánu na Kaal'Naaru. Mezi přítomnými pochopitelně nechyběla většina kapitánovo jednotky, ani velitelé Neyo a Bacara. „Darth Vader prý odletěl neznámo kam, takže je možné, že nás možná opravdu budou potřebovat. Muunilist zrovna neproslul jako vlídné místo pro republikána, tím spíš pro imperiála.“

Kapitáne?“zeptal se Úhoř.

Ano?“

Očekáváte odpor ze strany místních?“

Mynock zatnul zuby. Měl úplně jiné plány. Ano, očekával odpor. A očekával také úplné vyhlazení dalšího celého města, tentokrát mnohem většího. A věděl jedno: tentokrát už se toho účastnit nechce, ani nebude. Místo toho ale odpověděl: „Je to pravděpodobné. Ale ujišťuji vás všechny, že budeme jednat jen v sebeobraně.“

A na tohle jste přišel jak, kapitáne?“zašklebil se pohrdavě Bacara. „Jestli vědomě ukrývají nepřátele impéria, budou náležitě potrestáni.“

Ano. Budou spravedlivě potrestáni. To znamená, že dotyčná osoba půjde na Coruscant před soud. To také znamená, že nevinným nebude ublíženo.“odsekl Mynock.

Brífink brzy zkončil. Hned poté velitel Bacara zašel za Úhořem, druhým nejvyšším členem Mynockovi jednotky. Ten zasalutoval a prohlásil: „Komandére! Jsem vám k dispozici.“

Pohov, vojáku. A hlavně už tak nekřič.“

Pane?“

Mám pro vás speciální úkol. Nejdřív mi ale řekněte, co si myslíte o kapitánu Mynockovi. A upřímně, žádnou oficiální verzi.“

No... Je to dobrý voják. Hrdina z klonových válek. Umí véct, plnit rozkazy, ale také je soucitný.“ Zaváhal. „Někdy možná až příliš. Byl jsem k němu přidělen nedávno, protože jeho původní jednotku zmasakrovali v chrámu jediů.“

Potřebuji něco o jeho postoji, vojáku.“

Ano pane. No, v oficiálních složkách se píše, že už několikrát neuposlechl rozkaz. A že dokonce rok žil jako námezdní lovec, opustil Velkou armádu. To už jsou, pochopitelně, tajné soubory. Nic jsem nehlásil, protože dosud mi nedal žádný důvod, abych to považoval za pravdu.“

Zajímavé. Mimochodem, jak jste se dostal k utajovaným souborům?“

Býval jsem počítačový odborník.“

Vaší povinností bylo to nahlásit, vojáku.“

Možná... Pane. Ale myslím, že impérium ho potřebuje. Navíc, někdo musel ty složky vytvořit. Předpokládal jsem, že je to schváleno.“

Dobře, Úhoři. Teď k aktuálnímu úkolu. Zdá se, že váš kapitán má menší návaly sentimentality. Sám jsem ho viděl na Kaal'Naaru.“

Pane, nemyslím...“

Správně. Nemáte co myslet. Já vám teď nařizuji, aby jste mi o něm hlásil cokoliv neobvyklého. Popřemýšlejte o tom chvíli. Jste loajální k němu, nebo k císaři? Nechám vás o samotě.“

* * *

Von-Mal, sedící v prostorné hodovní síni, která byla součástí Muunilistských katakomb, odložil svoje nuní stehno, a zhluboka se napil Alderaanského piva. Dlouhý stůl byl přeplněný lahůdkami, a on se cítil šťastný, jako už dlouho předtím ne. Po jeho boku seděla Eiba, měl skoro vlastní loď, nalézal se v přátelském prostředí, a mohl jíst zadarmo do libosti. Pomyslel si, že jestli na nějaké planetě existuje ráj, je to právě na Muunilistu. Kdyby naproti němu neseděli ti zatracení povstalci, kterým se musel pořád podřizovat, a kdyby ho nepronásledovali imperiálové.

Vůbec netušil, že právě v tom okamžiku se Na orbitě objevil Venator.

... A pak jsem ten asteroid rozstřílel, a tady náš Zabrak proletěl mezi jeho troskami!“smál se Dafkin, vyprávějící o svých poutích otci.

Evidentně už máš silnější žaludek, před dvěma lety ses z takových manévrů pozvracel.“utahoval si z něj Nah.

Musíš to tady veřejně rozebírat?“zasténal Dafkin.

Všem ovšem zmizely úsměvy z tváří, když se jejich bunkr ošklivě otřásl. Nejedna mísa byla převržena, nikdo však náhle neměl hlad.

Tady Nah Kradur, co se to tu u všech černých děr děje?“

Veliteli, to je dost že jste se ozval! Máme tady útočný křižník! Začínají zkoušet výsadek! Město je pod těžkou palbou, nemáme dost silné zbraně! Letecká podpora je na kusy, díky jejich ARC-170kám! Potřebujeme pomoc!“

Rozumím. Kradur konec.“ Nah se vážně podíval po všech strnulých přítomných. „Doufám, že všichni máte zbraně. Vy tři: Přineste ze skladiště ihned ty rakety. Připravte obranu. Jestli nám tu zbyly nějaké turbolasery, sem s nimi! Musíme sestřelit jednu létající pevnost!“

Kradure, co s naší lodí?“ptal se kvapně Von-Mal, který si ještě před pouhým okamžikem připadal šťastný. Nyní zase již klasicky vyděšený.

Počítačové centrum, je v pořádku přistávací plošina dvě i loď?“

Ano, pane.“

Tak ji zasuňte.“

Von-Mal to tak úplně nepochopil, dokud mu mladší z Kradurů nevysvětlil, že přistávací povstalecká plošina může být jednoduchým systémem zasunuta na jejich úroveň do katakomb.

Jak to tam nahoře vypadá? Za chvíli tu máme plný arsenál.“

To je dobře. Ten křižník klesá, chce zničit celé město. Také nás začali bombardovat.“

* * *

Von-Mal byl zase jednou nedobrovolně zatažen do boje. Tentokrát se mu však podařilo nezpanikařit, ani když se kolem něj hroutily stopatrové mrakodrapy, což se zde dělo dost často.

Oba Kradurové konečně vynesli se svými muži těžší zbraně, a vybudovali si v troskách palebnou linii. Nebýt zmíněných trosek, byli by zkrátka rozbombardováni, jako všichni ostatní. Oni ale využili okolí, a zalezli do kráterů, a do ležících budov. Mělo to dva důležité následky: Křižník vyslal stovky vojáků a desítky vozidel, aby se s Muuny střetly na zemi. Poté se Venator stáhnul zpět na orbitu.

Už jdou!“šeptali někteří obránci.

Miny jsou připraveny?“ptal se Nah Kradur.

Ano, pane.“

Fajn. Sklopte ty turbolasery a zavaříme jim. Všichni se kryjte.“

* * *

Z hyperprostoru se vynořil trojkřídlý raketoplán, a začal klesat k povrchu Muunilistu. Mynock již pět minut zatínal zuby-tak dlouhou dobu totiž z komlinku slyšel zvuky bitvy a umírajících bratrů. Nyní ho napadlo, že v tomto městě opravdu nevinní nebudou. A když se prodrali skrz mraky, mohl to jen potvrdit. Všichni nevinní byli totiž spálení na uhel. Vše, co nebylo na kusy hořelo. Ulice byly plné mrtvol. Ozýval se rytmický zvuk palby těžkého dělostřelectva, i tanků AT-TE. Obránci udržovali poslední linii kolem vchodu do jakéhosi bunkru. Přesto byly ničeny i všechny ostatní pozůstatky. Systematicky, tak, aby nic nezůstalo.

Mynock se snažil nedávat nic najevo, ale věděl, že tohle bude jeho poslední mise. Že impérium není a nebude jako republika, ať po jeho nastolení prohlašoval cokoliv. Věděl i to, že pro něj nebude snadné opustit bratry, a že se budou cítit zrazeni. Ale stejně to nebyl jeho starý tým. Jeho přátelé zemřeli s republikou. Na moment si pomyslel, že možná měl v chrámu jediů padnout taky. Pak ale tu myšlenku vypudil z hlavy.

Raketoplán se prudce otřásl, ale vydržel. Pak již přistáli na jedné ze zničených ulic, a východ se otevřel. „Vpřed!“volal Bacara.

Jakmile vylezli z relativního bezpečí, poznali, že tohle bude ještě těžká bitva. Blasterové paprsky létaly všude kolem, míjely je desítky bratrů, usilovně za běhu opětujících palbu. Někde nalevo od nich zrovna explodoval tank pod útokem turbolaseru. A do toho všeho Mynock vedl své muže.

Kryjte se, bacha na těžký zbraně!“

Přineste opakovače!“

Kde jsou ty bojový čluny, k sithu?!“

Zbytky dlaždic prolétaly kolem Mynocka, přes prach téměř nebylo vidět. Pořád ale běželi dál. „Nezastavujte, pořád palte!“ volal Neyo, držící se kus za Mynockem. Náhle explodoval vrak civilního speederu, kolem kterého právě běželi a zasáhl tři vojáky-Úhoře, Ochránce a Dexe. První dva byli celkem v pořádku, třetí však bolestně sténal na zemi.

Mynock rychle uvažoval. Když se tu zastaví, můžou padnout všichni. Nadruhou stranu nemohl nechat bratra jen tak svému osudu. Rozhodl se pro kompromis. „Úhoři, pomož mu. Ochránče, kryj je. My ostatní-VPŘED!“

Kolem pešáků prosvištěly dvě speederové motorky BARC, v těsném závěsu za nimi pochodovalo AT-RT. Byli již jen něco okolo čtyřiceti metrů daleko od nepřátelské linie, když na ně turbolaser zaměřil palbu. Jedna motorka byla okamžitě roztrhána na kusy, druhá se v neovladatelné spirále srazila se zdí. Než se však zbraň stačila zaměřit na AT-RT, byl zničen. Konečně byla k něčemu ta podpůrná palba AT-TE.

Stůjte! Všichni k zemi, kryjte se! Neyo, zastav!“volal Mynock, když se ke kráterů plnému Muunů přiblížili na třicet metrů. „Ať to udělá dělostřelectvo, nás by tam zmasakrovali!“

Dobrá kapitáne. Vojáci, poslechněte ho! Rychle!“

Krytí bohužel nebylo dost pro všechny, a tak se další přicházející jednotky musely vrhat vpřed jako na střelnici. Ani Mynockovo tým nebyl v bezpečí, o to se důkladně staraly granáty.

Tady komandér Neyo, žádám leteckou podporu. Dělostřelectvo by taky nebylo na škodu, přepínám!“křičel marně do komlinku velitel krčící se za hromadou suti. Ta se však brzy pod soustředěnou palbou rozpadla, a Neyo dostal jednu ránu do zad. Za život vděčil zbroji. A následně také dvěma vojákům, kteří ho přiběhli krýt. Stačil se odplazit, a ještě velmi těsně, než oba muži padli.

K Sithu!“vykřikl Mynock, a vrhl do kráteru granát. Sám o sobě zjevně nikoho nezabil, Muunové všichni utekli-ale přímo do prudké střelby Mynockových bratrů.

Bezva!“zaznělo od nějakého vojáka, když se na nebi objevilo LAAT/i a začalo pálit do zbylých Muunů. Ti se dali na útěk.

Dobrá práce, Mynocku.“přikráčel k nim, stále ležícím na ulici, komandér Bacara.

To se vsaďte. Proč vám to tak dlouho trvalo?“

Pokusili jsme se je obejít.“ Nějak se povedlo, že ta slova zněla znechuceně. „Moc nás nepřežilo.“

Doufám, že jsis nepůjčil moje muže?!“

Asi jednoho, nebo dva.“ pokrčil Bacara rameny. „Teď se konečně podíváme, co schovávají v tom bunkru.

* * *

Rychle! To jsou poslední?“ptal se chvatně Nah Kradur, pobízející všechny do krytu, který byl jedním z vchodů do katakomb.

Ano pane.“odpověděl udýchaně tázaný Muun.

Tomu říkám řezničina.“zavrčel povstalecký vůdce a zatnul maličké pěsti.

Teď hlavně musíme ubránit co nám zbylo.“ zašeptal s provinilým tónem Dafkin. Nah věděl, že si to všechno dává za vinu. V podstatě měl pravdu: Kdyby na Muun nepřiletěl, žili by stejně jako předtím. Ale věděl také, že impérium by si jejich odboj stejně jednou našlo.

Vytvořte tady poslední obranu. Provizorní barikádu. Jestli se dostanou do katakomb, je s námi konec. Jestli máme ještě nějaký těžký opakovače, sem s nima. Každej kdo má nohy, ruce a blaster sem!“rozkazoval Nah. „Dafkine, ty běž k vaší lodi.“

Ani náhodou! Budu bojovat s vámi!“

Nepřipadá v úvahu!“

Zatímco se otec se synem přeli, Eiba podotkla: „No, myslím že tohle už není náš problém. Takže půjdem nastartovat.“

Jenže Von-Mal díky pobytu s povstalci nabyl nové vlastnosti: odvahu a soucit. Proto řekl: „Promiň Eibo. Dokud mají naději, zůstanu s nima.“

Cože?!“

Pomohli nám, a já teď pomůžu jim.“

Ale venku je půl 501.!“vykřikla vyděšeně Eiba. „Je to sebevražda!“

Možná.“připustil neochotně Von-Mal. „Ale zůstávám.“

Potom já taky.“ zašeptala.

Promiňte, ale jestli jste zkončili, každým okamžikem vyletí ty dveře do povětří!“ukazoval jeden z Muunských povstalců na vchod.

Jistě. Obranné postavení!“

Exploze na okamžik všechny oslepila. Imperiálům to stačilo na azbití dvou obránců. O sekundu později ale již Von-Mal zmáčkl spoušť a následovala ho celá jednotka. Několik klonů se sesunulo ke stěně, jiní skočili přímo do linií Muunů. Někteří dobrovolně padli k zemi, zbytek pak ustoupil zpět z bunkru, aby měl lepší krytí. Alespoň tak to vypadalo. Dovnitř totiž přilétlo několik „droidích pražníků“, jak nazývali vojáci granáty, vypínající veškerou energii. Včetně energetických zásobníků. Palba na dlouhé dvě vteřiny ustala.

Pak si kloni strhli helmy, přes které neviděli, a vrhli se na obránce s vibronoži.

Muuni po stránce síly neměli šanci. Von-Mal a Eiba měli štěstí, že stáli vzadu, a nalézali se mimo působiště granátů. Jejich zbraně tudíž stále fungovaly.

Hej, Dafkine!“vykřikl Von-Mal a hodil mu blaster. Pak se ocitl pod palbou, když dorazili další vojáci. Ukryl se celkem snadno, zato Eiba unikla smrtící energii jen o vlásek.

Palte jen na Muuny, palte jen na Muuny!“křičel jeden z vojáků. Von-Mala to překvapilo, ale mile. „Hej, Dafkine, ustupte! Všichni! Nemáte šanci!“

Muun se na něj podíval, v tom momentě se však vedle něj s výkřikem zkácel jeden z jeho druhů. Rychle otočil hlavu zpět, aby zjistil, že se dívá na mrtvolu otce.

Ne!“

Musíme vypadnout!“křičel Von-Mal. Když to k ničemu nebylo, vytrhl přítelkyni blaster, a vyklidil s ním cestu až k Dafkinovi. Popadl ho kolem krku a táhl z bunkru. Bitvu již prohráli, nemuseli zbytečně umírat další.

Pusť mě! Pusť mě, nebo tě zabiju!“vyhrožoval napůl zuřící, a napůl zdrcený Dafkin Kradur.

Když zemřeš, otci tím nepomůžeš!“snažil se ho zvládnout Von-Mal. „Teď musíme k lodi.“

* * *

Mynockovi chvíli trvalo, než se probil skrz poslední malou skupinku Muunů. Když se mu to povedlo, zamířil s Úhořem, který se k němu již připojil, komandéry Neyou a Bacarou a asi dvaceti dalšími muži za prchající trojicí.

Cesta se po několika desitkách metrů větvila. Do jedné zaběhli pronásledování, v druhé však zahlédli skupinku mizejících místních.

Rozdělit! Mynocku, Úhoři, vy dva, běžte za našima povstaleckýma kamarádama. My si vezmeme tamty.“

Ale... Nevíte na čí jsou straně! Můžou to být civilisti!“

Civilisti nebudou v povstaleckým bunkru.“uzavřel rychlou debatu Bacara.

Mynock byl vlastně rád, že se ostatních zbavil. Byl rozhodnutý. Tady se z velké armády vypaří.

Před čtveřicí se objevil malý hangár. Stála tu jedna stíhačka, jakých viděl ve své kariéře námezdního lovce dost. A za ní velká loď s jasným nápisem: Ebon Hawk IV . Následující okamžik si ovšem uvědomil, že nevidí povstalce. Možná již byli uvnitř...

Náhle zastavil, když se po něm ohlédl Úhoř, dělal, jako že má křeč v noze. Po tom krátkém pohledu ale rychle přenastavil pušku na omráčení a zamířil...

Dva vojáci se skáceli. Neudělal to však on. Povstalci na ně čekali za rohem. Úhoř ještě stihnul uskočit, když do jeho brnění narazily dva omračovací výboje. Teď byla řada na povstalcích, aby překvapeně civěli. První se vzpamatovala lidská žena. Bylo ale příliš pozdě. Mynock už pálil. Měla štěstí, že se neobtěžoval přenastavit z omračovacího paprsku.

Zabrak ji zachytil a táhl k lodi, zatímco Muun je oba kryl. Kapitán ale usoudil, že je může nechat letět. Koneckonců ho zajímalo, proč je nařízeno člověka a Zabraka nezabíjet.

Počkal až Ebon Hawk zmizí, a pak se vydal k prázdné stíhačce. Přeci jen s trochu špatným pocitem překročil mrtvoly bratrů a...

Spadl. Dolů ho stáhla Úhořovo ruka, která mu nyní vrazila do vizoru helmy. Pak, na chvíli zmaten, byl trochu nadzvednut. Vyjekl bolestí, když mu bývalý spolubojovník vrazil koleno do břicha. A bylo to zatraceně cítit i bez brnění.

Náhle mu došlo, že Úhoř musel omráčení jen hrát. V ten okamžik ho také napadlo, že nejspíš již kontaktoval bratry, kteří si pro něj teď šli.

Pud sebezáchovy mu dodal dostatek síly, aby se protivníkovi vytrhl a jednou ho pořádně praštil. Pak mu rychle sundal helmu a sáhl pro jeden blaster...

Když ho obrněná noha kopla do rozkroku. Svalil se na záda. Úhoř se nad něj výhružně vztyčil, a chtěl něco říct. Nestihl to, protože udělal tu chybu, že ukázal odhalenou tvář. Zabodl se mu do ní omračovací výboj.

Na oddech nebyl čas. Natožpak na odlet. Objevili se totiž Bacara a Neyo. Vypadali, že ovšem vědí.

Tušil jsem, že nás zradíš, Mynocku! Udělali chybu, že tě nechali vrátit se do armády.“ zavrčel Bacara. Bývalý kapitán však nenápadně přenastavil blaster na smrtící výboj.

Úhoř mi všechno hlásil. Jednotka bude teď v jeho dobrých rukou. A ta...!“Neyo zahlédl, že se Mynock chystá vystřelit. Možná nesouhlasil s Bacarou, ale mrtvého ho vidět nechtěl. Proto ho rychle udeřil do týla, což bylo lepší, než jakýkoliv omračovací paprsek.

Pane?“zeptal se nevěřícně Mynock.

Mynocku, ty nejsi zrádce. Tím je císař. A Vader. Nemohl jsem tě nechat popravit za správnou věc.“ povzdechl si. „Kéž by mě to napadlo už dříve... Před vykonáním rozkazu 66. Ale zároveň jsem ti nemohl dovolit zabít mého starého přítele za loajalitu.“

Pane, musíte odsud pryč. Zabijí vás!“

Neyo se usmál. „Ne, nezabijí. Ty jsi totiž omráčil nás oba.“ sundal si helmu. „Stačí jeden výstřel, abych byl zbaven podezření. Pak nasedni do stíhačky, a už se nikdy neukazuj tam, kde má prsty impérium.“ naposledy se usmál. „Tak by to chtěla stará republika. Lidi jako ty budeme potřebovat. A teď dělej.“

* * *

Sundal jsem tu čtvrtou ARC-170ku!“hlásil vítězoslavně Dafkin. Zřejmě zapomněl na nedávné události, alespoň prozatím.

Skvěle, kamaráde.“

Von-Male, kohopak to tu máme?“ zeptala se Eiba na své pozici kopilota, ukazujíc na senzory.

To není dobrý. Muj starej známej.“oznámil Zabrak. „Almest Gruumplen. Ale co sakra dělá mezi imperiálama?! Nevypadá to, že by ho chtěli sestřelit!“

Co je to za chlapa?“

Tvuj typ.“zabručel Von-Mal. „Teď se radši držte. Už jsem viděl ty jeho lasery...“

A Ebon Hawk IV byl opravdu zasažen. Pasažéři otestovali svoje žaludky důkladněji, než když je zasáhl turbolaser. A všichni si pochopitelně hned stěžovali Von-Malovi. „No co, já říkal, že s náma ty jeho věci budou trošku házet! A ty sebou pohni, Kradure! Nebo tohle bude náš poslední let!“

Rychlý stíhač se mihl před průzorem jen jako šmouha. Dafkin neměl šanci něco tak rychlého zasáhnout.

Rychle!“

Štíty jsou dole!“

Kradure!“vrčel varovně Von-Mal.

Snažim se!“odsekl Muun.

Stíhač se právě otáčel na finální nálet, když se na scéně objevila druhá stíhačka. A k úlevě všech nestřílela na ně, ale přímo na loď námezdního lovce!

Jo! Ať si kdo si, děkuju, že si toho šmejda sejmul. Konečně! Tak dlouho jsem chtěl toho Gruumplena zabít!“

Dobrá, tak příště až se setkáme, tak se mě prosím nepokoušejte zabít.“prohlásil hlas klonovaného vojáka. Mynocka.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....................

(orkin-ondřej rolník, 7. 7. 2010 7:05)

Desin : njn, taky sem koukal :)
Andrew26 : no, hodně dlouho sem na to kašlal, ale možná už zase začnu psát :)

Pokračování

(Andrew26, 11. 6. 2010 18:46)

Prosím, řekni kdy bude pokráčko.

??????

(Desin, 1. 6. 2010 15:19)

Kolik je to zhruba stran? Já jsem asi v půlce přepisu té mé knihy, a mám 150 stran!

.......

(Ihna, 1. 4. 2010 12:22)

TAk co kdy to chytne pokráčko ??

....

(boss, 14. 3. 2010 10:05)

jj jeto lepší tak toje špatní že nemáš jiskru k psaní

..........

(orkin-ondřej rolník, 14. 3. 2010 6:48)

no, je to o něco lepší, co? :) ovšem moc ti to nepomůže, protože pořád nemůžu dostat tu správnou jiskru na psaní, za celou tu strašnou dobu sem napsal asi 2 mizerný stránky :(

...

(boss, 12. 3. 2010 18:01)

tak čekam na pokračovani konečně si o něj mužu napsat :D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA