501st legie kapitola 6
Kapitola 6: My jsme první „zrádci“
Vader spokojeně sledoval dění na Coruscantských přistávacích plochách. Některé firmy konečně splnily zakázky a tak se stalo, že nyní se temnému pánovi pod okny proháněly stíhačky TIE, tanky na dvou nohách, kterým se říkalo AT-ST a v neposlední řadě jednotyk stormtrooperů-klonů v novém vylepšeném brnění a s novými zbraněmi. To vše nastupovalo do úžasného křižníku třídy Victory, které vznikly již za republiky, nikdy však nebyly pořádně nasazeny. Nyní rychle nahrazovaly Venatory, které spolu se starými ARC-170 odlétaly do vnějších soustav. Impérium učinilo poslední krok k totálnímu zničení republiky.
Alespoň to tvrdil císař. Vader věděl, že nebude klid, dokud nevyhladí jedie. Pak již nikdo nebude mít vůli se bouřit. Rozkaz 66 možná proběhl hladce, desítky rytířů však čekaly na Vaderův meč, který je setne. Vaderův meč... Konečně se zbavil jediovo zeleného a dostavěl svůj, s vyhovující rukojetí a rudou čepelí...
Ano, někteří jediové možná přežili. Ale on a jeho 501. je zničí do posledního, pomyslel si a odpochodoval. Jeho vojáci čekali. A vlastně čekal ještě někdo. Do místnosti vstoupil Almest Gruumplen, kterého zachránili z hořícího vraku jeho stíhače.
„Výš co máš dělat.“ oznámil Vader prostě. Popravdě, neuměl si představit nikoho spolehlivějšího, protože tenhle muž jednoho z těch povstalců nenáviděl. Půjde a zabije ho, nebo sám zemře. Vaderovi to nevadilo, přirozeně totiž vycítil, že je to atentátník, který ho chtěl dávno odstranit... On sám měl však mnohem důležitější úkoly...
* * *
Mynock s Neyem se hádali snad několik hodin. Nakonec se rozhodli letět na planetu Talus. Byla velmi blízko Correlie, ale sama o sobě neměla imperiální posádku. Lidé (spolu s přehršelí dalších ras, které tam žily) tam měli dost důvodů nemít návštěvníky rádi, a když se jim správně vysvětlí, že impérium je nenechá na pokoji...
„Máte povolení k přistání.“ozvalo se z komunikátoru. Mynock se kysele ušklíbl. Myslí si snad, že bez jejich svolení by nepřistáli? Místo toho řekl :
„Dobrá, pošlete nám souřadnice.“
Raketoplán klesl k zemi a jeho posádka vystoupila. Nutno podotknout, že uvítání nebylo bůhvíjaké. Hleděli do tváří asi dvacítce měšťanů, kteří se tvářili všelijak, ale určitě ne přátelsky.
„Řekněte co říct chcete a zase odleťte!“rozkázal vůdce skupiny.
Mynock se zkrátka rozhodl si nepřátelství nevšímat a vesele vykročil. Nedbal ani Neyovo varovného pohledu. „Máme pro vás nabídku. Musím se ovšem přiznat, že původně pochází od Agamařana jménem Kaptah Mika.“ A dobře udělal, že to zmínil. Skupina si hned začala mezi sebou šeptat a pokyvovat.
„Impérium chce uchvátit veškerou moc.“prohlásil a trochu přítomné uklidnil pohledem. „Nenechá nikoho žít tak, jak žil. Nikdo mu neunikne.“ opět nechal svá slova trochu vyznít. „Ale máme jednu další možnost. Impérium rozvrátilo starou republiku, dokonce i separatisty. Všichni, kdo nechtějí zůstat pod vládou tyranů se musí sjednotit. Říše dosud nemá pevné kořeny, ale dejte mu čas a smete vás všechny. Teď k tomu poselství od Agamařanů...“ odkašlal si. „Bojujeme a vítězíme. Máme blastery, máme lidi, máme lodě. Ale impérium má všeho mnohonásobně víc. Nejsme sami. Po celé galaxii vznikají odboje, bohužel, jak ostatní, tak my budeme smeteni. Pokud se nespojíme. Tímto vás žádám o pomoc, obyvatelé Talusu.“ Mynock zakončil vzkaz a dodal: „Já vás také žádám o pomoc.“
Chvíli nastalo něco jako dojaté ticho. Pak začala vřava. Ozývalo se mnoho zajímavých, avšak nepublikovatelných názorů. Nakonec si své muže utišil jejich vůdce a vyřkl nejčastější komentář: „Proč bychom měli podporovat vás? Říkáte sjednotit se, vidím však, že jste sami bývalí imperiálové.“ než mohly nastat námitky, utišil klony rukou. „Zajisté máte jejich způsoby. Vím také že jestli vznikne organizované povstání, bude se to v něm hemžit piráty, pašeráky a gangstery, se kterými také nemáme sebemenší důvod spolupracovat. A konečně se dostáváme k hlavní složce-bývalým republikánům, kteří by celé hnutí vedli. A kdybychom impérium zničili, ustanoví Novou republiku. A konečně se tedy ptám, co bychom z toho měli?“
Mynockovi došla slova. Uvažoval, že by měl Agamařanům říct, ať se připraví odstartovat. Již rezignovaně odcházel, když zasáhl Neyo: „Svůj život.“
Talusané to naneštěstí špatně pochopili jako výhružku. Neyo však pokračoval: „Říkáte, že máte rádi svůj život, takový jaký zde máte. A víte, proč ho tu máte? Protože vám ho stará republika nechala, proto! Sám jsem jí sloužil, a vím o takových věcech dost. Senát se ještě staral o své lidi. To se ale teď změní.“ zavrtěl znechuceně hlavou. „Za několik dní uvidíte na obloze křižníky. Budou imperiální, a začnou se z nich rojit vojáci. Budou ničit, brát si co se jim zlíbí, zakazovat a nařizovat. Můžete tu buď sedět a počkat na to, nebo jít s námi a zabránit tomu. To je vše.“ otočil se a rázně odkráčel do raketoplánu. Jeden Agamařan se na něj zazubil: „Doufám že ten proslov někdo nahrával.“ Dostalo se mu však pravdivé odpovědi: To nebyl jen proslov. To byla fakta.
Talusanům netrvalo dlouho se poté rozhodnout. Stačilo aby nažhavili motory a dělali, že odletí. Tu se zástupce zdejších přihnal do lodě a řekl: „Tak dobře. Rozhlásím váš návrh mezi lidi. Ale moc nečekejte. Tady se většinou snažíme být neutrální.“
„Já říkal že to půjde...“ prohodil zamyšleně Neyo. „Co by tomu řekl Bacara?“
* * *
Ebon Hawk IV uháněl hyperprostorem svojí maximální rychlostí, jedijský mistr konzul se však stále neklidně ošíval a dával najevo své temné předtuchy. Ne, že by to Von-Malovi nevadilo. A také začal po několika hodinách dávat svůj názor najevo.
„Nechcete už být zticha? Kecama z týhle plechovky stejně další nadsvětelnou rychlost nevytáhnete!“ prohlásil jednou už dost rozzlobený.
Jedi se na něj uraženě a trochu pohrdavě podíval. „Tohle je vděk za varování? Podle mě letíme přímo do pasti.“
„Nezlobte se, ale to vy ste nás nasměroval na tu blbou Correlii! A když už, jak by mohl někdo vědět, že tam letíme?“
V polovině debaty do místnosti vkráčel Dafkin Kradur a jen tak přes rameno prohodil: „Nechcete se raději bavit třeba o... večeři?“ A opravdu to zabralo, jedi a Zabrak se přestali hádat, a zůstali jen trochu překvapeně koukat. Nato Muun pokrčil rameny. „Jen takový nápad.“
A tak se všichni sešli v pilotní kabině, malé rychlé svačinky v rukou a sledovali hyperprostorový tunel před nimi. Tohle přímeří by možná vydrželo, kdyby se loď náhle neotřásla a hypnotizující obraz za průzorem nevystřídal obraz lodě.
Cestující se zvedali ze země, na kterou je shodilo neočekávané vytržení z hyperprostoru, a litovali že si přinesli zmíněné jídlo, ve kterém se důkladně vyváleli. Von-Mal spustil příliv nadávek, jedi se však podíval na loď před nimi a zašeptal: „Už je to tady.“
Dafkin se vzpamatoval první, a neváhal strhnout kormidlo prudce dolů. Poté co kolem Ebon Hawku proletělo několik turbolaserových paprsků se již dali do pořádku všichni. Von-Mal obsadil pozici kopilota a Hiss Dalkwalker se rozeběhl ke střelecké věži.
„Fajn, když jste to předvídal mistře jedi, budete mi muset objasnit spoustu věcí! Můžeme třeba začít hned? Co takhle co je to za loď a proč se nás snaží ugrilovat?!“
Chvíli trvalo, než se mu dostalo odpovědi, prudké únikové manévry konverzaci neusnadňovaly. Pak ale promluvil Dafkin: „To je imperiální bárka... Jednou sem to viděl, menuje se to myslim křižník třídy Victory. Takovej výrazně vylepšenej Venator...“
„A copak nám to z toho výrazně vylepšenýho Venatoru k čertu startuje?!“ozval se Dalkwalker, kolem jehož střílny se právě prohnaly dvě pro posádku neznáme stíhačky. Stíhačky TIE. „Je to rychlejší než všechno co sem viděl! Nedají se trefit!“
Pak již bylo ticho, jen se ozývaly výbuchy střel. Loď kličkovala jako smyslů zbavená, TIE byli ale jako roj Correlianských včel. A Von-Mal brzy zjistil, že do hyperprostoru jen tak neutečou. „Gravitační pole lidi! Dafkine, ty Victory jsou interdikční křižníky?“
„To ztuha. Ale možná maj nějakou přenosnou mašinku?“
O minutu a několik stíhaček později však bylo po všem. Zmizeli nepříteli za nejbližší skupinou měsíců a měli o čem přemýšlet. A když už byli u toho, šli se porozhlédnout po něčem náhradním k snědku.
* * *
Trvalo to jen pár hodin a z blízkého Taluského města se u povstaleckého náboru Mynocka a Neya přihlásilo přes dvacet mužů a žen nejrůznějších ras. A stejně to proběhlo na dalších dvou blízkých planetách. Každá navíc svým lidem dala vesmírné plavidlo, takže nyní měli včetně Agamařanů a sebe sama sedmdesát tři vojáků. Všichni byli obstojně vybaveni, protože Neyo „zabavil“ jeden imperiální transport převážející zbraně a munici.
Všechno šlo hladce, takže se po dvou dnech rozhodli konečně něco většího podniknout. Pokud neměli být brzy zničeni, museli zabezpečit oblast, ve které chtěli operovat. To znamenalo zničit nejdůležitější základny impéria. A určitě největší základna se nalézala na Correlii.
„Zase se sejdeme s našima Coruscantskýma kámošema na Ebon Hawku, pokud tam teda nevykopli jedie a nezmizeli.“ zasmál se Mynock. „Co jsem tak pochytil, vede je ten pirát Von-Mal Kota, a ten by to tak nejspíš udělal.“
„Nenech se zmást, zachránil mě, viděl jsem ho v akci a nevypadá jako člověk, který nechává něco rozdělaného... Ale zapni mapu Correlie, chtěl bych si to naplánovat než do té soustavy vpadnem.“
A tak se dali do plánování. Nejdříve propočítali několik cest k planetě a poté si začali prohlížet její orbitální obranu. V těchto ranných dnech impéria byla však naštěstí dosti neúplná a zmatená, lodě připlouvaly a odplouvaly, staré stanice byly vyřazovány z provozu a nové ještě rozestavěné. Jak Neyo prohlásil: „To nebude problém.“
Jenže pak se podívali na povrch Correlie. A tentokrát prozměnu zcela oprávněně prohlásil Mynock: „Tohle bude problém.“ Místo aby totiž viděli jen cílovou velkou základnu, viděli tu a asi ještě dvacet menších. Oba si okamžitě představily ty spousty vojáků uvnitř.
„No, takže co teď?“ zamračil se Neyo. „Možná jinou planetu? Nemůžeme se s nima všema utkat a přežít.“
Chvíli nastalo tíživé ticho. Pak se náhle Mynock zazubil: „Taky se s nima všema neutkáme.“
* * *
Posádka Ebon Hawku IV došla k závěru, že tu na ně imperiálové čekali. A věděli také, že „tu“ je na dohled od Caridy, planety, na které se od nepaměti cvičili vojáci. Další evidentní věcí bylo, že na palubě křižníku Victory který potkali, měli imperiálové přenosný projektor gravitačního pole, který je vytrhl z hyperprostoru. A po hodinách debat tak zbyly jen dvě otázky: Jak je našli a co budou dělat. Dosud totiž vyčkávali skryti ve stínu blízkých měsíců.
„Já bych to neřešil a mazal odsud pryč.“ byl mnohokrát vyřčený Von-Malův názor na věc.
„Jsi nějakej chytrej, do hyperprostoru nemůžem, aniž by jsme se vzdálili od měsíců. A když se od nich vzdálíme, přiletí k nám ten křižník, zapne tu svoji gravitační... věc, a je zase po útěku.“ oponoval Hiss Dalkwalker.
A v ten moment mezi Von-Mala, Hisse, Dafkina a zbývajícího technika po delší době přišel jedi. Nikomu se nezdálo třeba objasnit mu situaci, vypadal, že o všem ví. Jak, to bylo záhadou.
„Pánové, jsem stejného názoru jako Dalkwalker. Přímá cesta ze soustavy neexistuje. Ale obávám se, že možností by bylo... zmizení toho improvizovaného interdikčního křižníku.“
Ještě než ostatní vyřkli svůj názor, byl jasný: To se máme zase naloďovat na nepřátelský bitevník?! Jedi však tušil sebevražednost něčeho takového. A navrhl ještě něco šílenějšího.
„Sestoupíme na Caridu.“ vyvolal holoobraz jedné lokace. „Tady je jejich velící základna. Když se k ní dostaneme z džungle, tak...“
„MOMENT! Vám nestačilo že minule dostali toho jednoho technika a Eibu?“ vrtěl hlavou Von-Mal.
Vysloužil si temný pohled od jediho. „Kdyby to bylo v mé moci, zastavil bych všechno umírání v galaxii. Jenže není. A teď poslouchejte, všichni. Pokud odsud chceme uniknout, musíme se zbavit toho křižníku Victory. Nalodění je šílenství, útok z vesmíru nesmyslný. Jenže já mám ještě jeden plán.“ dodal tajemně a začal ještě trochu přibližovat holomapu. „Ze západu se přiblížíme k jejich hlavní základně. Na té se však již dlouho necvičí vojáci, takže žádní rekruti, žádní dozorci. Jen posádka zařízení. Jakmile to místo dobudeme, stačí jen zfalšovat rozkaz k odletu křižníku.“ A když se podíval na ostatní, bylo mu jasné, že si konečně získal jejich respekt.
Von-Mal pokrčil rameny. „Tak do toho, mistře jedi.
* * *
V průběhu celého dne postupně atmosférou Correlie proklouzávaly po jednom transporty improvizované povstalecké armády. Mynock s Neyem si mohli gratulovat. Všichni jejich muži přistáli v jednom kuse, a povedlo se jim vyřadit komunikaci celé oblasti.
Poslední důležitou novinkou bylo, že mají přesilu. Jakto? Díky Mynockovu novému plánu, kdy se nebudou pokoušet prorazit k hlavní základně, ale budou partyzánským způsobem ničit ty menší v okolí. A původní cíl zničí až jako poslední, takže budou mít záruku, že jim do zad nevpadnou nepřátelské posily.
Sedmdesát tři mužů a žen se krčilo za nízkým kopcem. Senzory základny na druhé straně by je museli zychytit... Kdyby ovšem nebyly předem dálkově vyřazeny spolu s komunikací.
„Mynocku?“ zašeptal Neyo.
„Ano?“
„Myslíš, že děláme správnou věc? Jdeme zabíjet bratry...“
Nato Mynock chvíli váhal. Pak pomalu odpověděl: „Omyl. Jdeme vraždit impérium. A kromě toho, každému bude umožněno se vzdát a po ukončení operace odejít, nebo se k nám přidat...“
Neyo zatnul zuby. „Tak tedy hodně štěstí. Za republiku!“
„Za republiku.“
Byl vydán rozkaz a jednotka se rozeběhla vpřed. V nejhorším případě očekávali, že do nich začnou bušit blastery. Nic takového se však nestalo, jen na zídce kolem tábora na ně zůstali civět dva bratři beze zbraní a bez brnění. Bez odporu proběhli branou a rozmístili se. Začali houkat sirény, slyšeli dupot mnoha nohou. Ale nikoho neviděli.
„To se mi nelíbí.“ zavrčel jen Neyo. A pak to uviděli. Z uliček mezi budovami se vyhrnuly dvě desítky vojáků. Vojáků ve stormtrooperské zbroji, ze které byli oba odpadlíci velice překvapení.
„Sakra, tim padá můj plán, že bychom se se svým brněním mezi ně mohli jednou infiltrovat.“
Tím zkončilo mluvení a začala střelba. A nezačala právě nejlépe. Imperiálové měli rozhodně lepší krytí Ale jen téměř čtvrtinu mužů co povstalci.
Mynock sebou plácl na zem, když nad ním prosvištěl výboj. Sám pak rychle zamířil svoji starou DC-15 a skolil dva protivníky. Ti teď zpoza rohů budov nemohli vystrčit ani nos, jak hustou palbou byli kropeni. „Granáty, nepronásledovat!“ zavelel Mynock, zatímco Neyo si vzal něco málo výbušnin a šel odstranit dveře nejbližší budovi. A bývalý kapitán teprve teď pozoroval zváštní jev. Nikdo po něm nestřílel. Tehdy dostal nápad, který mohl změnit jejich tažení na Correlii.
„Vojáku, doveď vojáky skrz tuhle uličku, rozkazuj jim dle libosti, ale chci, aby se jich co nejvíc vzdalo, rozumíte?“ překřičel Mynock bitvu, a spěchal za komandérem.
„Veliteli, vidíte tu věž na tom baráku?“
„Co s ní?“
„Musíš mi pomoct se tam dostat, Neyo.“
„Nebudu se ani ptát proč.“
Dveře explodovaly a oba starorepublikoví kloni vtrhli dovnitř, přičemž zabili tři své bratry. Uviděli výtah a hned do něj skočili. Zmáčkli tlačítko nejvyššího patra a čekali. A modlili se, aby je po vystoupení neprošpikovaly desítky střel.
„Máš ještě nějaký starý droidí pražník?“ zeptal se Mynock.
„Dva.“
„Fajn, já taky. Oba jeden hodíme dovnitř a vyřídíme jejich zbraně a vizory. Budou si muset sundat helmy a můžeme je omráčit.“
Neyo by býval řekl: „Asi mi nepovíš proč to děláme?“, jenže to nestihl, již dojeli do horního patra. Udělali to na čem se dohodli, a po několika vteřinách před nimi leželo osm omráčených bratrů.
„Fajn, teď rychle do tý věže.“
Tam museli již po schodech, což jim trvalo asi minutu. Když se ale dostali nahoru, Mynock byl spokojený. Viděli přímo na něco jako malé nádvoří, kde zrovna něco kolem dvaceti stormtrooperů ustupovalo před přesilou. V ten moment vyskočil na zábradlí, vystřelil z blasteru do vzduchu a vykřikl: „Dost!“
Zabralo to. Palba ustala a vojáci obou stran se na něj překvapeně podívali. Neyo zareagoval na nepatrné gesto a postavil se vedle něj.
„Všichni imperiální vojáci mají možnost se vzdát. Máme přesilu.“
Očekávaný efekt byl smích. A také propukl. Po chvíli se velitel jednotky zeptal: „Kdo jsi? Klon těžko, věděl bys, že se nikdy nevzdáváme!“
„Jsem bývalý kapitán Velké republikové armády Mynock, OP-514. Tohle je bývalý komandér Neyo.“
„Měl jsi zdůraznit bývalý. Se zrádci nejednám, Mynocku. Možná jsi byl slavný v klonových válkách, teď jsi ale jen zrádce.“
Opak byl ale pravdou. Stormtroopeři na něj zírali jako na přízrak. Vynořil se ve svém republikovém brnění uprostřed jejich základny, porazil je, a teď jim nabízel milost. To všechno od hledaného uprchlíka, od kterého se čekalo, že zaleze do co nejhlubší díry.
„Omyl, veliteli. Já jsem nezradil. Nikdy jsem nezradil republiku! Ale vám teď lže císař a Vader, nás, vás, všechny naše bratry použil jako nástroj ke zničení republiky!“
„Impérium je republika! Všechny ty odboje mohou docílit jen rozvrácení řádu!“
Než však mohl opět zareagovat Mynock, promluvil Neyo. „Veliteli, já jsem viděl ten nový řád. Viděl jsem jak sjednocuje galaxii. Nejdřív vyvražil jedie, pak vyvraždil Palpatinovy odpůrce. A teď masakruje nespokojené a nevinné. Tohle má být stejné jako republika? Vzpamatujte se, chlapi. V republice jsme bojovali za všechny ty lidi, aby mohli žít šťastně. A separatisté byli zlo. Víte proč byli zlo? Protože používali stejné metody jako tohle impérium!“
Povedlo se. Odhodlaní vojáci byli náhle zaražení a přemítali. Aby neztratili tuto výhodu, ozval se opět Mynock, tentokrát smířlivým hlasem: „Copak jsme také nebyli věrní služebníci republiky? Copak si myslíte že nemáme dobré důvody?“
„To nic nemění na tom, že jste zavraždili vlastní bratry. Staré časy jsou pryč.“ prohlásil stormtrooperský velitel.
„O to jde. Můžeme ty časy vrátit, bojovat zase za svobodu, ne tyranii. A co se týče važich mužů... Ti co leží mrtví nám nedali na výběr. Zranění budou ošetřeni a pokud složíte zbraně, posedíte si u nás týden a pak vás propustíme.“
To byl konec. Někteří kloni složili zbraně sami od sebe, zbytku dal rozkaz přesvědčený velitel. „Doufám že jsem se ve vás nespletl, kapitáne.“
Použití jeho starého titulu Mynocka dojalo. Na imperiálovi bylo dobře vidět, že ho zmínil úmyslně. Získal si minimálně jeho respekt, takže z téhle strany už problémy nečekal.
Když byli všichni odvedeni, užitečné vybavení posbíráno a povstalci odcházeli, Neyo prohodil: „Dobrá práce. Ale stejně myslím že to bylo k ničemu. Nikdy se k nám nepřidají.“
„Přinejmenším jsme nemuseli zabít víc bratrů než bylo třeba. A navíc myslím, že se mýlíš. Jestli mají špetku rozumu, vědí, že v impériu by je teď nečekalo nic hezkého. Poprava za zradu patří k Palpatinovým novým metodám.“
* * *
Carida. Vzdánlivě normální planeta, až na to, že po ní odnepaměti pochodovaly tisíce rekrutů. Džungle byla ideálním místem pro cvičení, to se jí nedalo upřít. Že o výcvik posádka Ebon Hawku IV zrovna teď nestála, bylo něco zcela jiného. Bažiny, liány, husté keře a omamné vůně zvláštního pylu jim pochod téměř znemožňovaly.
„Kolik je to ještě na tu zatracenou základnu?“zavrčel Von-Mal.
„Asi dva kilometry.“ odpověděl Dafkin.
Konverzace nebyly příliš časté, už tak se jim špatně dýchalo. Ale asi o minutu později se Zabrak ozval znovu: „Kdyby tak šel ten jedi s náma. Tohle by se prosekávalo světelným mečem o dost líp.“
„Co myslíte, jak tady postavily ty základny? Nám dalo dost práce i najít místo pro přistání.“ zeptal se Hiss Dalkwalker, když přeskakoval malou blátivou kaluž.
„No jak asi, odstřel turbolaserem a vyklizení vozidlama.“ promluvil výjimečně sám od sebe technik.
Trvalo to, ale postupovali. Stromy a bahno začínaly řídnout, ovšem jejich místo zabíraly stovky metrů keřů, trní a jedovatého hmyzu. Nebýt uklidňování od společníků, Von-Mal by ztratil hlavu a začal do podrostu pálit blasterem.
„Hurá, tamhle vidím konec!“ oddechl si Muun.
„Nejásej, až po nás budou střílet imperiálové, bude ti to tady připadat jako ráj.“ zasmál se Hiss.
„Až naprší a uschne.“
„No, až naprší, možná... Ale až uschne? Na týhle planetě? Toho by ses nedožil.“
Minuly poslední desítky stromů a oni odjistili blastery. Po prvním pohledu na základnu si oddychli. Žádné opevnění, prostě jen tři malé plechové budovy a jedna vysílací anténa. Nikdo nebyl venku, takže mohli mít slušný moment překvapení.
„Ebon Hawku IV, slyšíš?“
„Slyším.“
„Zahajte rušení vysílání, jdeme do akce. Konec.“
„Rozumím, konec.“
Čtveřice se rozeběhla přes malý nekrytý prostor a rozdělila se. Hiss Dalkwalker a Dafkin Kradur jednu, technik druhou a Von-Mal třetí budovu. Každý měl jednu nálož, kterou umístil na dveře a ukryl se. Po jednotném výbuchu vpadli dovnitř a stříleli.
Imperiálové stihli sotva odlepit oči od počítačů, na kterých pracovali, a již s výkřikem padli na zem. V celé oblasti nebyl ani jeden stormtrooper. Za pár vteřin bylo po všem.
„Dobrá, začneme. Ty,“ ukázal Zabrak na technika, „sežeň nějaký věrohodný kódy, na který by mohl ten křižník slyšet. Vy dva zprovozníte počítače a já vymyslim historku proč tu loď odvoláváme.“
O dvě minuty později seděli napjatě u jedné obrazovky a vysílali: „Křižníku Storm, rozkaz číslo 56283, jste okamžitě odvoláni na... ehm, moment... Onderon. Zpráva z nejvyšších míst, akutní.“ hlásil ostříleným hlasem podvodníka Von-Mal.
„Rozumím základno. Výjimečná situace?“
„Nemáme žádné další informace.“
„Hmm... nějaké povstání?“
„Neznámo Storm, je to prý naléhavé.“
„Proč tedy nekontaktovali přímo nás...?“
Zabrak se začínal potit. V ten moment se navíc ozval šepot Hisse Dalkwalkera: „Přistává tu raketoplán!“
„... Ale nejspíš jenom standartní postup...“
„Jasně, šlápněte na to, konec!“utnul ne zrovna nenápadně Von-Mal, popadl zbraň a dal ostatním znamení, ať se také připraví. Sám pak rozstřílel komunikační anténu a přes svůj vlastní komlink zavolal: „Ebon Hawku, potřebujeme ihned vyzvednout. Jdou sem!“
„Já ale nejsem pilot! Jediové se neučí pilotovat!“
„Fajn, tak to nezkoušejte a prosím, postavte nám pomník. Děkuji za nic!“ zavrčel Von-Mal a doufal že to vyznělo jako: „Pohni kostrou.“
Pro přistávající raketoplán tu bylo místo jen tak tak. Ale bylo. A nyní si uvědomili, že to není loď třídy Theta, ale nová imperiální Lambda. To značilo někoho významného...
Dveře se otevřely a vypochodovalo z nich deset stormtrooperů. Za nimi pak ještě další dva s velitelskými odznaky. A všichni si to namířili rovnou k nim.
„Ale, komandére Bacaro, se vší úctou, výpadek komunikace mohlo v džungli způsobit cokoliv.“
„To jste z 501. legie, kapitáne Úhoři?“
Hlasy se ještě víc přiblížily. Nejbližší voják otevřel dveře a... padl na zem s kouřící dírou v hrudi. Další dva jakbysmet. To už velitelé vydali rozkazy k ústupu a ke krytí a z raketoplánu se vyřítilo dalších deset mužů.
„Na ně!“
Hiss a Von-Mal zaujali místa vedle dveří, technik zalezl co nejhlouběji do budovy a Dafkin se se svým tenkým Muunským tělem nepotřeboval příliš krýt. Zabrak už ani nepřemítal o tom, kdy se z něj stal válečník, prostě střílel a střílel. Zlikvidoval dva neopatrné protivníky, než ho zbytek začal kropit tak silně, že musel střílet naslepo.
Během pár desítek vteřin byla zeď již dokonale propálená a začali z ní kusy opadávat. Dílo zkázy dokončily dva granáty, a povstalci si museli vybrat: buď přímý útok, nebo ústup. Pod Von-Malovým vedením si samozřejmě vybrali druhou možnost. Jenže zbytečně.
„Pozor, loď!“ vykřikl jeden stormtrooper. Pozdě. Raketoplán Lambda dostal přímý zásah a explodoval. Smetl i okolní vojáky a bez potíží přistál.
„Ještě začnu mít rád jedie...“ zabručel pašerák, zatímco běžel na spuštěnou rampu. Několika přeživších stormtrooperů, kteří se se sténáním neškodně převalovali, si nevšímali. Brzy byli všichni bezpečně na palubě a prolétali atmosférou.
„Víte že se mi bude skoro stýskat? Taková krásná planeta!“ zasmál se od srdce Hiss.
„No, tak to ti musím spravit náladu. Letíme totiž konečně na tvoji rodnou Correlii. A nikdo nám nestojí v cestě.“ ukázal na vzduchoprázdno před nimi. „Klaplo to! A mimochodem, dobrá práce s tím Ebon Hawkem, mistře jedi.“
„Vaše uznání mě těší.“ usmál se pokoutně konzul.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak kdypak něco přidáš nějakou pěknou kapitolku
next
(Jedi, 17. 9. 2010 18:05)ale ale ale :D myslím, že dneska je první díl tak šup na to :D
další
(orkin-ondřej rolník, 12. 9. 2010 7:19)ještě nevim, možná až začne 3. série, tak se do toho zase dám, zatim jsem nechopnej napsat větu :D
...
(ježura, 15. 8. 2010 22:26)už se nemů dočkat další kapitoli:D děsně mě to chytlo:D za dva dny sem se dostal až sem:)
....
(Helion, 17. 10. 2010 19:23)