Jdi na obsah Jdi na menu
 


501st legie kapitola 8

26. 10. 2010

Kapitola 8: Staří známí

Ebon Hawk IV ukončoval druhý nálet. Jeho posádka měla opět dobrou náladu. Ze země to muselo vypadat jako beznadějný poslední odpor, ze vzduchu se zdála situace se jiná. Snadno zasažitelný dav bez vozidel nebo protileteckých zbraní-až na mizerné bazuky, se kterými se ale nedal trefit ani mrakodrap. Dafkin Kradur nešetřil lodní dělo, pro Von-Mala byl tento let víceméně exhibice, kterou si řádně užíval. Hiss Dalkwalker byl částečně potěšený, že mohl pomoci svým známým (vyzradil totiž že se narodil v jedné přilehlé vesničce, takže tohle město bylo téměř jeho domov), částečně ale otřesený střílením do svých krajanů.

Zabezpečte oblast. Pozor na ty střely.“ řekl Von-Mal. Stále měl v hlase napětí. „Než budeme moci přistát, musíme... Úhybný manévr!“

Jenže Ebon Hawk byl moc velký. Lodí zatřásl výbuch způsobený raketou z bazuky. Z několika ovladacích přístrojů vystřelily jiskry. Zabrak si rychle zakryl obličej, aby následně uskočil.

Jdeme k zemi!“ vykřikl Hiss. „Držte se!“

Plavidlo se dostalo do rychlých otáček a byli již tak nízko, že průzorem viděli útočníky. Těsně předtím než spodní strana Ebon Hawku IV narazila. Uslyšeli uširvoucí zaskřípění. Místností probíjel elektrický proud, a aby toho nebylo málo, schytali z boku další zásah. Loď toho měla právě tak dost a jako vrhací disk se rozlétla někam za město. Budovy nešetřila, dokonce narušila několik mrakodrapů tak, že se v ohromující změti kovu, skla a ohně zřitily dolů.

Cestující si připadali jako v otáčející se kleci. Jediný technik se dokázal vzpamatovat a potácel se ke dveřím. „Musím vypnout energii, nebo se tu usmažíme!“ vykřikl. V ten moment sebou však loď trhla trochu víc, on neudržel rovnováhu a spadl na navigační přístroje, po kterých už tak přebíhaly modré blesky. Von-Mal postřehl jak se nepřirozeně vypjal, než se ale mohl stát něco jiného, ucítili tvrdý otřes. Pak byla jen tma...

* * *

Kapitáne? V pořádku?“ sledoval Marrah ustaraně Mynockův obličej. „Dostal jsi pořádně zabrat.“

Nic mi není.“ prohlásil, přijal nabízenou ruku, postavil se a rozhlédl. „Už to zkončilo?“

Zkončilo.“ kývl velitel.

Ebon Hawk... kde je? Kde je Neyo?“

Vůdce smutně zavrtěl hlavou. „Loď se zřítila za městem. Tvůj přítel je nezvěstný. Je mi to líto.“

Jak... jak líto?! Musíme je jít hledat!“

Marrah mu vážně pohlédl do očí. „Tohle zkončilo Mynocku. Všechno. My. Zbyla nás jen hrstka a z orbity sestupuje imperiální armáda. Do pěti minut tu budou a do deseti tu už my nebudeme. Konec.“ zavrtěl hlavou.

To ne.“ zašeptal Mynock. „Takhle to nezkončí. Musíme pryč.“

Myslel jsem na to. Vzduch ale kontrolují TIE. Větší lodě sundá hvězdný destruktor.“

Když to nejde vzduchem, budeme muset pěšky.“ prohlásil klon a sevřel rty v jedinou úzkou linku. „Ještě to nevzdávejte pane. Dokud někdo z nás udrží blaster, měli by se bát nepřátelé.“

Plán?“

Vy udělejte plán. Já jdu najít Neya.“

* * *

Von-Mal si promnul oči. Několikrát cvičně zakroutil hlavou a pak se postavil. Ostatní už také alespoň posedávali. Všichni až na technika. Ten ležel v evidentně smrtelné poloze, ještě se z něj kouřilo.

Usmažila ho elektrika.“ vymáčkl ze sebe Dafkin Kradur. Jeho hlas zněl zvláštním způsobem naštvaně. „Všechno se zkazilo. Jsou tu imperiálové.“

Ani nevím, jak se vlastně jmenoval.“ povzdechl si Hiss Dalkwalker.

Vládla pohřební lálada. Bylo to deprimující, ale Von-Mal se nikdy nevzdával, a nehodlal tak učinit ani teď. „No tak, lidi. Musíme se pohnout. Návštěva byla hezká, ale nic proti, Hissi, není to zrovna můj oblíbený typ planety. Trochu moc se tu střílí. Takže bychom pro začátek vylezli z toho vraku?“

Odezva nebyla úchvatná, ale alespoň konzul jedi se vzchopil, pokynul mu hlavou a vytasil světelný meč. „Dveře jsou zablokované. Chvíli vydržte, než udělám nové.“

Já vydržím. Jestli ovšem trpělivost vydrží i stormtrooperům...“

Vyříznutím prvního otvoru nic nekončilo. Dostali se sice z můstku, pořád se ještě ale museli dostat z lodi. Vstupní rampa byla naneštěstí ve slisované polovině lodi. A hořelo.

Nic ve zlém, mistře jedi, ale nemusí to být dokonalý kruh. Já bych jen byl odsud rád pryč, než vyletíme do vzduchu.“ poznamenal nervózní Zabrak.

Trvalo to asi minutu, než vyřízlá část tvaru dokonalého kruhu vypadla ven z trupu, všichni se jí ovšem vysoukali ven bez úhony. Von-Mal si utřel zpocené čelo a prohlásil: „Skvěle, zbývalo ještě spousta času.“ Pouhou sekundu nato vrak explodoval.

Aha, takže spoustu času, co?“ zavrčel Dafkin.

Dobrá, ne tolik.“

Jsem rád že se dobře bavíte. Sežeňte náhradní odvoz. Já musím za Marrah Vatem, mám pro něj citlivé informace.“

Za Marrah kým?“chtěl vědět Von-Mal.

To je jedno. Pospěště si.“ dodal a rozeběhl se.

To se dost proběhne, k městu je to možná několik kilometrů.“ zabručel Zabrak.

Jo. Škoda že nemáme navigační přístroj. Potřebujeme najít nějaké útočiště. A na odboj již zjevně kladivo impéria brzy dopadne tak jako na mém domově.“ prorokoval temně Dafkin Kradur.

Ale mi máme navigační přístroj.“

Kde?“

Támhle.“ řekl Von-Mal suše.

Vtipné.“ obrátil Muun oči v sloup.

Jestli jste už zkončili, já svoji planetu znám, a nepotřebuji žádné mapy. Půl hodiny odsud je má rodná vesnice. Dafkine, pojď se mnou. Von-Male, hlídej loď.“

Kdyby oba ihned nevyrazili, Von-Mal by se nejspíš hádal, takhle ale jen otráveně pronesl: „Spíš hlídej vrak, ne?“ a posadil se na okraji malého kráteru, který kolem Ebon Hawku IV vytvořila exploze. Můžu aspoň pozorovat krajinu, pomyslel si cynicky. Následně se ale prakticky opravdu rozhlédl, aby zjistil, že od města ho dělí jen rovná travnatá pláň, zatímco na vzdálenější straně havárie byl přírodní převis, nejspíš vyhloubený nějakou starodávnou, dávno vyschlou říčkou. Usoudil, že pokud přijde útok z města, získají tím vyvýšenou pozici, a pokud z druhé strany, mají se zase kam schovat. To nebylo tak špatné. Kdyby nebyl tak zoufale nevyrovnaný poměr sil.

* * *

Dvojice ušla posledních pár metrů, než se před ní rozevřel krásný pohled. „Tak, tohle je údolí Dalk.“ zašklebil se Hiss.

Údolí... Dalk? Hiss Dalkwalker? Ty se jmenuješ podle tohohle místa?“ divil se Dafkin.

Hiss přisvědčil. „Dlouho jsem tu nebyl. Nebudu tě teď zatěžovat rodinnou historií.“ Muun se zájmem sledoval nížinu před sebou. Teď si všiml, že v ní je vesnice se spoustou polí. Nikde žádný podrost ani stromy, ale přesto to vypadalo po všech těch planetách přátelsky.

Měli bychom vyrazit. S trochou štěstí tam dole je nějaká loď.“

* * *

Panika. Tak se dala popsat situace ve městě, ke kterému sestupoval křižník třídy Victory. Eskadry bombardérů likvidovaly větší budovy, TIE nalétávaly na hloučky obránců. Poslední linie obrany se vytvořila u dvou protileteckých turbolaserů. Těžké opakovače, nejstatečnější vojáci odboje, i Marrah Vat se shromáždili tam.

Mynocka nic z toho nezajímalo. Zoufale kličkoval bořícím se městem a hledal postavu-nebo tělo- svého přítele Neya. Svoji helmu, kterou před několika minutami našel sice měl, ale proti padající budově by mu moc nepomohla.

Všude byla jen suť a hromady mrtvol. Naštěstí mezi nimi nebyla ta, kterou hledal. Ale kde?! Náhle těsně vedle něj dopadlo několik silných blasterových výbojů, jak se ho neúspěšně snažila zasáhnout TIE. Byl odhozen stranou, ale bez větších potíží se zase zvedl a pokračoval.

Všiml si, že na pláni před městem začínají přistávat pomíchané raketoplány třídy Lambda a Theta. Musí si pospíšit...

Náhle zaslechl střelbu. Ne vzdálenou, jako zvukovou kulisu všeho dění, ale blízko, zleva. Muselo to být za nejbližší zříceninou mrakodrapu! Rozběhl se tam. Špatné znamení bylo, že už se sem dostali imperiálové. Dobré, že jim někdo kladl odpor.

Zahnul, podíval se před sebe a na okamžik ztuhnul.Spatřil dva stormtroopery a jednoho dalšího vojáka v brnění z klonových válek druhé fáze. Společně mířili na ležící postavu, která se všemi silami snažila odplazit o kousek dál a zároveň něco trefit blasterovou pistolí. Ta postava byla Neyo.

Mynock se moc nerozmýšlel. Dva z protivníků odstřelil on, posledního jeho přítel. A náhle ho přes všechnu zkázu kolem zaplavila úleva. Neyo se otočil a pohlédl na něj.

Kamaráde, nevíš jak rád tě vidím!“

To nemáš ani tušení. Zvedej se, počkej, pomůžu ti.“ Komandér se mu pověsil na ramena, a společně vyrazili zpět.

Tak jaká je situace? Když jsem se probral, zjistil jsem, že máme novou návštěvu.“

Situace je ehm... výbušná. Musíme se dostat pryč.“

Pryč? My už nepomáháme Marrah Vatovi?“ divil se Neyo.

Odhaduju,“ zasykl Mynock pod břemenem, když Neya zradila jedna noha a dočasně se plně se na přítele pověsil, „že než se tam tímhle tempem dostaneme, bude už mrtvý. Víš co naše armáda dokáže s bandou takových rebelů jako je jedno Correlianské město.“

Skvělý. Takže stáhneme ocas a zase zmizíme. To mi nebude zase tolik vadit. Máme něco jako plán?“

Plán je dostat se z tohohle pekla, kamaráde. Kus odsud spadl Ebon Hawk. Začneme třeba tam.“

* * *

Bývalé velitelské centrum povstání, mrakodrap ve středu města, dostával jednu ránu za druhou. Krčili se v něm Mynockovi zajatí stormtroopeři z jeho první akce na Correlii. Uvažovali, jestli pětistáprvní ví, že tady jsou. A kdyby to věděla, jestli by zastavila palbu. Také v nich dosud hlodal kapitánův proslov o zradě impéria. Rozdělili se na dvě skupiny. Jedna si odmítala cokoliv z toho připustit. Druhá uvažovala o útěku z impéria. Ani jedna skupina by ale nebyla spokojená, kdyby jim budova spadla na hlavy.

Mynockovi a Neyovi vojáci, převážně Agamařané, byli poslední obránci v této oblasti. Ostatní byli u turbolaserů. Podle zvuků dostávali dost zabrat.

Říkám vám, že ty povstalecký krysi naši kluci vyřídí a nás pak osvobodí.“ prohlásil bývalý velitel jednotky.

Jo, pokud věříš na posmrtnej život.“ zabručel další klon a nedůvěřivě si prohlížel popraskaný strop.

Já nevím, potkali jste už někdo toho Vadera?“ ptal se další.

Jo, prej je to generál Skywalker. Po menší nehodě.“

Počkat, a nejsou náhodou jediové zrádci? Jakto že on nám šéfuje?“

Prostě sklapni, Pídile.“ pokusil se velitel ukončit hádku.

Hej, dohodli jsme se, že starý přezdívky z klonových válek už nebudeme používat!“ ránil se Pídil.

Fajn, tak já ti jí teď dávám znova. Nemmůžeš to nechat prostě bejt? Je to náš nadřízený, konec.“

No, mě nepřipadá zrovna přátelský.“

Oba ztichli v momentě, kdy se budova opět nepěkně otřásla. Slyšeli panický křik z venku. Necelou minutu nato se dovnitř vřítil jeden povstalec. „Hej vy, tahle budova se zřítí. Chcete žít?“

Ozvalo se sborové neochotné, ale souhlasné bručení.

Bezva, takže...“ sehnul se a Pídilovi vypnul silová pouta. „Pomož kamarádům, jestli si jich vážíš. Aspoň nebudete mít čas nás střelit do zad, když se budete navzájem osvobozovat.“ zazubil se povstalec. „Hodně štěstí. Mě už na týhle planetě ani v odboji nikdo nikdy neuvidí.“ A zase odběhl.

Dáme se do toho.“ prohlásil klon a začal. Když všichni nepoutaní stáli vedle sebe, jeden voják se zeptal: „Neměli bychom si dojít pro helmy a zbraně?“

V tom okamžiku se dostavil další otřes. Jenže po tomhle začaly praskat zdi a skleněné tabule se vysypaly všude kolem.

Zapomeňte nato! Utíkejte!“

Vyběhli ven a na moment se zastavili. Pak se bez delších diskuzí rozdělili. Jedna polovina běžela směrem k imperiální linii. Druhá se snažila od ní a od bojů co nejvíc vzdálit co nejrychleji to půjde...

* * *

Mynock s Neyem, který už mohl trochu chodit sám prošli necelých dvěstě metrů od hroutící se Marrahovi obranné linie. Oba si na toho člověka zvykli, ale položit za něj život v beznadějné bitvě nehodlali. Nyní se snažili dostat se přes stále ze vzduchu ostřelované město. Cesta byla často zatarasená obrovskými budovami, které se zřítily přes ulice. Jako třeba teď. Nejsnažší se zdálo projít jedním dosud stojícím mrakodrapem mezi dvěma spadlými. Vypadal že by mohl ještě nějakou chvíli vydržet.

Pak ovšem zastavili, když se dveře zmíněné budovy otevřely a vyběhl z nich mistr konzul jedi, kterého měl naposledy na palubě Ebon Hawk.

Promiňte, pane, ale nejdete špatným směrem?“

Hledám Marrah Vata. Kde je, vojáci?“

Neyo neurčitě mávl rukou. „Někde tam. Rozhodl se nechat zabít. Nemá šanci se odtud dostat. Mohl byste nás zavést k vaší lodi?“

Ta loď je na kusy, ale snad na to místo přiletí nová. Už jsme pro ni poslali Kradura a Dalkwalkera. Já musím...“ Náhle přestal mluvit a prohloubili se mu vrásky v obličeji, jak stáhl obočí. „Je tady.“ řekl jen neurčitě. Pak jakoby se vrátil do reality a vážně se na oba klony podíval. „Zaneste to Von-Malovi. Že mu to právem patří. A na nic se neptejte. Mám tady ještě práci.“

A tak vzali nabízený holocron a šli.

* * *

Darth Vader vyšel ze svého raketoplánu a rozhlédl se. Ruiny. Ti ubozí povstalci nemohli pětistéprvní a Bacarovo mužům klást žádný odpor. Vykročil k nejbližšímu vojákovi vyšší šarže a řekl: „Hlášení.“

Klon se uklonil a odpověděl: „Odpor je téměř zničen, lorde. Poslední skupina se zatím drží u protileteckých zbraní, ale brzy ji eliminujeme.“

Trvá to moc dlouho. Zaveďte mě tam. Vyřídím je osobně.“

Můj pane.“

Voják ho poslušně zavedl kam chtěl. V hromadách suti spatřil něco kolem dvaceti povstalců. Nespokojeně zavrčel. Tohle by ani obyčejné klony nemělo zdržet. Mohl to ale brát jako rozcvičku...

Pokynul desítce mužů z pětistéprvní aby ho následovali. Pak vytasil a zažehl světelný meč a pomalým rozvážným krokem vyrazil vpřed. Jakoby mimochodem odrážel soustředěnou palbu odpadlíků. Až asi patnáct metrů před povstaleckým úkrytem naznačil klonům, že můžou vyrazit vpřed.

Bez ostýchání vyběhli vpřed. Dva přitom padli, osm se ale postavilo nad ubohé plazící se povstalce a spustilo palbu. Ani teď temný lord nezrychlil, ale když se i on dostal na nepatrnou vzdálenost, jakoby čas zastavil. Zastihl poslední tři protivníky. Plynulými, ale rychlými pohyby dva z nich rozťal, u třetího ho ale zarazilo, že necítil strach. Poznal v něm Marrah Vata, zdroj těchto nepokojů a zasmál se. Úspornými pohyby odrazil protivníkovo střely, aby ho následně sevřel neviditelným stiskem pod krkem a zvedl pár centimetrů do vzduchu.

Už se nikdy nebudete plést do záležitostí impéria.“ řekl ponurým hlasem a vychutnával si bezmocné kopání nohama. Ale ani teď se nedostavila žádná hrůza nebo panika. Cítil jen nenávist a odhodlání. Povstalec jako závěrečné gesto dokonce vytáhl pistoli od opasku a bleskově vystřelil. Za odvahu mu Vader prokázal milost a paprsek odvrátil přímo na něj, aby již zbytečně netrpěl. Cítil, že má naléhavější práci.

Vojáci byli ohromeni mocí svého pána. Usmál se. To je síla sithského lorda. Nyní beze slova, ale svižně kráčel vpřed. V mysli to viděl úplně jasně. Zářivý, pulzující bod v síle. Byl jen jeden zdroj, který mohl mít kolem sebe takovou auru. A ten byl v mrakodrapu před ním.

* * *

Rytíř jedi se stáhl k zadním dveřím přízemní místnosti a vyčkával. Moc času nezbývalo. Obrovská budova se může každým okamžikem zřítit. Už teď z jejích stěn vystřelovaly jiskry a plameny, jak byla drcena sousedními ruinami. Věděl ale, že temný lord přijde v čas. Stejně jako tušil že prohraje. Naštěstí, zrovna jako on, může zvítězit budova, ve které se utkají. Ochotně položí svůj život za zničení Vadera...

Protější dveře se rozevřely. Nestál v nich nikdo jiný než temný lord. Jakmile vkročil do místnosti, vypadla všechna světla. V oranžové záři ohně vypadal ještě zlověstněji. Nebylo v něm nic z mladého Skywalkera, kterého potkal kdysi v chrámu.

Černá smrt se k němu blížila. Náhle z jedné stěny do úzké chodby vytryskl nový plamen ohně. Místo toho, aby lord okamžik počkal než zmizí, prostě jím prošel a tasil světelný meč. Ani látka jeho pláště nechytla...

Je v tobě mocná Síla, Skywalkere.“ zkusil to konzul.

Já jsem Darth Vader, hlupáku. Budeš jen další z řady těch, co jsem osobně zlikvidoval.

Co ti temná strana přinesla?! Žít jako kyborg v tom brnění, dělat Palpatinovi patolízala?! Co?!“ rozzuřil se konzul, protože už mu bylo srdečně jedno že to měl zakázané.

Moc, jakou si nedovedeš představit. A teď zemřeš, hlupáku.“

Tak dobrá. Neporazíš mě, Vadere, protože to ty jsi hlupák. Mám veškeré vědění a schopnosti ukryté v holocronu, který ukradli tobě před nosem!“ To už temného lorda opravdu rozhněvalo. „Ano, vím o tom fiasku v chrámu jediů. Pověz, byl císař zklamaný?“

Rozzuřený řev přerušil rozhovor a zelená čepel se střetla s rudou. Konzul si uvědomoval že v souboji na meče nebyl tak dobře vycvičen. A tak sebral všechnu Sílu kterou byl schopen a vrhl ji na Vadera. A nic se nestalo. Teprve teď mu došlo, jak moc velké jsou schopnosti temného pána a také, že zemře možná příliš rychle, než aby se budova zřítila...

Čepele narážely a zase se stahovaly, ani nevnímal jejich bzučivý zvuk. Zezhora, zboku. Náhle musel ustoupit, aby ho nepřítel neproťal. Se zneklidněním si uvědomil doutnající díru ve svém plášti, která mu byla právě způsobena. Byl pomylý. Příště to může být jeho tělo...

Zaútočil, temný lord ránu však ledabile odrazil a ránu opětoval. Mistr jedi byl opět připraven. Ne však na náhlý proud jisker, který mu vytryskl z prohnuté zdi přímo do obličeje.

Rudý meč uťal jediovu ruku, kterou držel zbraň. Vader ho následně svojí oblíbenou schopností sevřel kolem krku. Byl by se rád díval, jak se jedi rdousí, neměl ale čas. A tak prostě bodnul...

* * *

No tak, už budeme pryč z města! Rychle, Neyo!“ pobízel Mynock přítele. Zbývalo jen pár uliček. Komandér ale podléhal svým zraněním. Kapitán zrovna začal uvažovat že ho pro urychlení zase podepře, když se na obloze oběvila TIE. A mířila přímo na ně!

Běž!“ vykřikl a sám tak učinil. Ucítil jak za něj dopadly prudké rány. Jenže pak zaregistroval něco dalšího... Skřípot?

Podíval se za sebe. Nechal Neya dvacet metrů za sebou. Musela ho odhodit tlaková vlna výstřelů, hýbal se. Chystal se mu jít pomoct, když přiřadil to skřípání k pohybu vlevo. Vyvalil oči a zařval: „Pozor!“ Sám skočil tak daleko, jak mu to síly dovolovaly. Mezi ně se řítila jedna z měnších výškových budov.

Dopadl vizorem dolů, takže nemohl zpozorovat Neya. Prostě přitiskl hlavu co nejvíc k zemi a čekal. Dočkal se ani ne po třech sekundách. Ohlušující rána, když se zničily stovky oken a železných konstrukcí naráz. Děkoval všem svatým, že měl svoji helmu, když se přes něj převalila vlna střepů.

Neyo?“ zvedl se a otočil. Přes úzkou silnici se nyní nedalo projít. Zkameněl, když mu došlo, že i když jeho přítel nebude pohřbený pod tunami suti, nemá šanci dostat se k němu dřív, než ho imperiálové dostanou...

Tady jsem!“ ozvalo se. Po odmlce hlas pokračoval: „Nemůžu... nemůžu chodit... Jdi...“ prohlásil odevzdaně.

Věděl že Neyo má pravdu. Že mu nemůže pomoct. Ale bylo tak těžké to říct!

Imperiálové už jdou! Běž za Von-Malem! To je rozkaz!“

Tak dobrá... Sbohem, příteli...“ vyslovil těžce Mynock. Tak mizerně mu ještě nikdy nebylo. Právě pohřbil žijícího kamaráda... Alespoň by tedy měl využít šance, kterou dostal. Rozeběhl se kolem posledních domů a pak přes pláň...

* * *

Viděl je. Blížili se. Asi dvacet postav ve dvou verzích bílého brnění. Rozhodl se, že než se k němu dostanou, pokusí se alespoň postavit. A na opasku za zády měl stále blaster...

S heknutím se vzpřímil a opřel o polozbořenou zídku. Zvedl nahoru alespoň jednu ruku, druhou se musel opírat... A to už k němu dobíhal první stormtrooper.

Vzdejte se!“ štěkl. Zřejmě by ho tak jako tak zastřelil, kdyby se za ním neobjevil ten, koho tady čekal ze všech nejmíň.

Bacaro?!“ Zdálo se jako by to slovo vyplivl. Všiml si, že po jeho boku stojí mezi dalšími i Úhoř.

Kohopak to tu máme?“ pronesl medovým hlasem imperiální komandér. „Dlouho jsme se neviděli, Neyo. Přibližně od doby kdy si zradil své vůdce, není to tak?“

Vůbec jsi mi nechyběl.“ zabručel Neyo. Vlastně čím víc o tom od svého útěku přemýšlel, tím víc se z Bacary stával nenáviděný patolízal císaře. Nevěděl, proč byl kdy jeho přítel.

O tom nepochybuji.“ usmál se Bacara. Ne přátelsky. Smrtelně nebezpečně. Koneckonců, nejspíš se ho chystal popravit. „Kapitáne Úhoři, nějaké nové hlášení od námezdního lovce?“

Ano, pane. Prý odsud utíká ještě jeden muž.“

Hmm, to bude Mynock, předpokládám? Dopadne stejně jako ty.“ oznámil pobaveně Bacara. „Kapitáne, zabte ho.“

Byl zahnaný do kouta a tohle byla poslední užitečná věc co mohl udělat. Sáhl po pistoli za zády a s výkřikem „Ne!“ vystřelil. Bacara padl vzad. Uvědomil si, že trefil jen rameno, jenže než mohl znovu zaměřit, byl již propálen nelítostnou popravčí četou. Když se sesouval po zdi dolů, poslední zbytky jeho unikajícího vědomí doufaly, že snad poskytl Mynockovi nějaký čas...

* * *

Von-Mal se znuděně opíral o zčernalý vrak. Dávno se přestal bát, že by mohl znovu vybuchnout. Přestal i neustále sledovat, zda se přes kopečky náhodou neblíží nějaká jednotka. Jen odevzdaně čekal.

Podíval se na pomalu zapadající slunce a znovu se ptal, kdy už se přátelé vrátí. Mimoděk zavřel oči a možná by byl za několik málo minut usnul. K tomu ale nedošlo.

Jeho vrozený instinkt ho varoval splehlivěji než jedijská Síla. Možná něco zaslechl, možná ne, každopádně uchnul stranou včas, aby se mu do hrudi nezabodl vibronůž. Rána přišla zezhora. Útočník musel tiše vyšplhat na vrak Ebon Hawku.

Bravo, Von-Male!“ zasmál se Almest Gruumplen.

Ty! Co tady děláš, zatracenej nájemnej lovče? Máš bejt mrtvej!“

Víš, to by bylo na delší povídání.“ Téměř lítostivě sklopil oči. „Důležité je, že mám nového zákazníka jménem impérium, a ten zákazník tě stejně jako já nemá příliš v lásce. Takže, abychom to zkrátili...“ Vrah myslel že uprostřed rozhovoru získá výhodu. Než ale tasil blaster, Von-Mal už byl také připravený. Vystřelil a zároveň skočil bokem, protože věděl, že jeho oponent to stihne také.

Gruumplen minul a co víc, jeho zbraň vyletěla v otáčkách vzhůru, jak schytala špatně mířenou ránu. Člověk chvíli překvapeně hleděl na svoji pravačku, než mu došlo co se stalo a s nelidským řevem se z lodi vrhl přímo na Zabraka. Ani ten nebyl dost rychlý, takže pistole v okamžiku ležela na trávníku několik metrů od majitelů. Ti se svíjeli na zemi a měřili svoji hrubou sílu v pěstním souboji.

Gruumplen přimáčkl Von-Mala k zemi a bušil do něj. Moc dobře věděl, že je silnější. Kopající a škubající oběť neměla moc šancí. Pak si vzpomněl, že má stále vibronůž. Vytasil ho a... polevil tím v ostražitosti! Zabrak ho svými malými, ale tvrdými růžky nabral do obličeje a sám se nyní dostal nad protivníka. Ten však měl stále chladnou zbraň a pokoušel se mu ji vrazit do hrudi. Oba nůž sevřeli oběma rukama a přetlačovali se. Kmitající čepel se nebezpečně blížila k Von-Malově vypjaté hrudi... A pak sebou trhl do strany, vyprostil se tím ze sevření a překulil se přímo k blasteru!

Oba muži se postavili. Člověk věděl, že mu jde o čas a Zabrak se zase pokoušel rychle zamířit. Měl možná výhodu, ale nebyl prostě cvičený bojovník. Nájemný lovec mu opět stihl pistoli vyrazit a ohnat se po něm nožem.

Duel se změnil v sérii uhýbání před smrtonosným ostřím. Bývalému pašerákovi došlo, že takhle to dál nezvládne. Udělal jedinou věc, která ho napadla-vrhl se přímo na Gruumplena.

Zavládlo hrobové ticho. Lovec překvapením oněměl. A Von-Mal jen nechápavě zíral na malou čepel ve svém těle.

Ha! Konečná, kamaráde!“ zasmál se Gruumplen po chvíli a skopl Zabraka na zem. Z rány mu tekla spousta krve. „Víš, měl jsi mi na začátku za ten útok na Vadera zaplatit, a byl by klid. Ty sis ale vybral tohle.“ sledoval, jak se jeho starý přítel bezmocně kroutí na zemi. „Mám ještě jedno překvapení, než... nás opustíš. Eibo, můžeš přijít!“

To ne! Byla jediná reakce ve Von-Malovo hlavě. Přišla k nim živá a zdravá Eiba Shino, kterou dávno považoval za mrtvou! Ne, to nebylo možné! Viděl ji na palubě Venatoru padat pod zásahem!

E...Eibo?“

Ale notak, kamaráde. Přece sis nemyslel, že zastřelí vlastní špionku? Použili omračovací výboje.“ sledoval výjev vesele Gruumplen.

Ššpionku?“

No jo, pamatuješ na tom asteroidu? Proč myslíš že se tě tak moc snažila udržet od toho hangáru? Proč myslíš že usilovala o naložení mího drahýho mrtvýho kamarádíčka Mitta Yularena? Ranilo tě to moc?“ Nasadil smutný a chápavý výraz, který brzy přerušil krutý úsměv. „A teď, když všechno víš,“ okázale si prohlížel svůj nehet, „je čas zemřít.“ Sebral blaster, zamířil a... padl.

Eiba Shino držela v roztřesených rukou svoji vlastní zbraň a něco se v ní zvrtlo. Nedokázala Von-Mala nechat zastřelit. Pozvolna jí docházelo co udělala a z už tak strhaného výrazu se stal pláč. Přiběhla k Zabrakovi, přidřepla si k němu a řekla: „Promiň.“

* * *

Mynock vyběhl poslední kopeček a spatřil ozbrojenou ženu jak se sklání nad Von-Mal Kotou. Jakmile si všiml krve a mrtvoly, dal si vše dohromady a zamířil.

Vystřelil neomylně. Rozhodl se, že dnes zachrání alespoň jednoho přítele. Žena se zhroutila na zem a on se rozeběhl k Zabrakovi.

N...ne...nenenenene!“ proměňoval se výraz raněného ve slepou zuřivost. Zvedl blaster mrtvé ženy a začal střílet na Mynocka!

Zešílel si?!“ zařval Mynock, když muži blaster bezpečně vykopl. To jsem já! Pamatuješ?“

Ty...ttttty vrahu!“ Kopání a mlácení nemělo smysl. Ztrácel všechnu sílu.

Uklidni se! Už tak dost krvácíš! Právě jsem ti zachránil život!“

Hlupáku! Hlupákgouu...“ Začal se dusit krví. Mynock neměl času nazbyt, i tak ale vrhl jeden rychlý pohled na tělo ženy. A pak mu došlo, že už ji viděl. Došlo mu, kdo byla. Unikalo mu zatím, jakto že nebyla mrtvá, prioritu ale mělo hledání nějakých obvazů a léků.

Nic neměl. Pomalu propadal panice. Chvatně prohlédl těla. Jediná užitečná věc kterou našel byly prášky na zpomalení metabolismu. Mohly mu poskytnout trochu času...

Jeden vpravil omdlévajícímu Von-Malovi do úst. A pak uslyšel nezaměnitelný zvuk přistávající lodi.

* * *

Hiss Dalkwalker rychle navedl malou loď na přepravu obilí, kterou vymámil ze svojí rodné vesnice, na přistání. Všíml si postav dole už dříve, takže měl oprávněné starosti. Seběhl po boční rampě oválné lodi. Než mohl cokoliv spatřit, říct, nebo udělat, přiřítil se k němu klonový kapitán Mynock se slovy: „Máte nějaké léky?“

Cože mám?“

Léky, podívej se!“ ustoupil, aby Dalkwalker mohl spatřit Zabraka.

Jo, podívám se.“ přikývl Correlian, který rychle pochopil.

Jo, rychle. Dusí se!“

Chvatně prošli můstek, sklad určený pro obilí, a dvě obytné místnosti. Zbývala jen koupelna. Když ale vtrhly do té, nebyli zklamáni. Kromě sprchy, umyvadla a toalety tu bylo několik skříněk se zrcadly. A v jedné z nich byla slušná hromádka léků, včetně těch, které potřebovali.

Kterej idiot dá léky na záchod?!“ ulevil si Dafkin, který jim také pomáhal.

Kašli na to, teď rychle!“

Trojice se opět vyřítila po rampě, aby našli Von-Mala v hlubokém bezvědomí. Mynock mu bleskově vpíchl dvě injekce a dál se již mohl jen modlit. Asi minutu ho sledovali. Oddychli si, když náhle začal pravidelně dýchat.

Fajn, naložíme ho místo obilí.“ zašklebil se Hiss. „A mimochodem, budete mi muset vysvětlit co se tady stalo.“

Nakonec raněného pochopitelně nedali do skladu na obilí, ale raději do jedné z dvojice kajut. „Tak, a teď musíme letět co nejrychleji z téhle zatracené planety. Nic ve zlém, Dalkwalkere.“

Tak moment! Ještě nám tu někde pobíhá jeden pasažér. Musíme počkat na jediho.“

Zamítá se. Jedi měl obětavou náladu.“ zašklebil se nevesele Mynock. „A teď s touhle kraksnou do vesmíru!“

* * *

Asi desítka čerstvých dezertérů z řad stormtrooperů pospíchala pryč z města v Mynockových stopách. Když našli z Ebon Hawku IV jen ohořelý trup, někteří začali propadat panice. K jejich úlevě o pár set metrů dál nalezli loď Almesta Gruumplena, která jim byla možná trochu těsná, ale plně k dispozici. I oni tedy rychle zmizeli v temnotách vesmíru...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...............

(Nero, 9. 11. 2010 17:16)

Taky čtu, je to super a skvěle poutavá kapitola ostatně jako celá 501, ale mrzí mě, že Neyo na Corellii už zůstane...jinak by mě taky zajímalo jestli se dožijí aliance a jestli se Mynock spojí s těmi stormy co taky utekli...ale určitě bude super i ten příběh Mynocka za Klonových válek

.................

(krtek, 28. 10. 2010 22:06)

Taky čtu a mam stejnej nazor jako Sniper.

.........

(Jedi, 27. 10. 2010 13:44)

světelňák neměl protože když fightil s Palpoušem, ztratil ho a šílenej byl už od narození, jen se za těch dvacet let v soamotě se to ještě zhoršilo :)

.............

(Sniper, 27. 10. 2010 12:53)

Já to taky čtu a docela mě to zajímá jak to s nima dopadne, jestli se dožijí Povstalecké Aliance nebo ne :D

.................

(ježura, 27. 10. 2010 7:45)

já taky čtu! jinak mohl bys třeba udělat, že jim někde přiletí yoda na pomoc a masakr řežbu, mohl bys tam vysvětlit proč yoda neměl světelňák a proč tak trochu zešílel, pak bych následně udělal toho Mynocka

.........

(Jedi, 26. 10. 2010 21:01)

tak věrbý čtenář je tu a vychrlí kritiku... .)
OK nic se na tom kritizovat nedá.. jedna z nejlepších kapitol

dodatek

(orkin-ondřej rolník, 26. 10. 2010 16:47)

rád bych se vás na něco zeptal(jestli to kromě jediho ještě někdo čte :)) : mám pokračovat 501. legií 2 (kdy by Mynock jen s Von-Malem letěl pryč od galaxie a dostal se podobně jako Cardas v mezigalaktické výpravě k Chissům), nebo knížku ukončit a raději se vrhnout na Mynockův příběh z doby klonových válek?

.......................

(orkin-ondřej rolník, 26. 10. 2010 16:39)

a než si začnete stěžovat, k tomu že si jen tak "odlítnou" z planety u které hlídkuje Victory , ještě se o tom zmínim v příští kapitole :)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA